Znalci Beskyd nejvyšší kaskádové vodopády v české části Karpat znají, ale pro mnohé další jsou vodopády na Bučacím potoce přeci jen méně známé. Nevede k nim přímo turistická značka ani naučný chodník, ostatně jejich výšku a vznik zdokumentovali až na konci 90. let 20. století doktorandi, pozdější docenti, z univerzity v Ostravě. Přesto jsou dobře přístupné z lesní cesty mezi sedlem Nad Holubčankou a osadou Na Skalce v Ostravici. V podstatě stačí odbočit na rozcestníku vlevo z červené značky Ostravice - Smrk a po téhle pohodlné lesní cestě nakonec dojít k brodu pod vodopády a dál po ní až do osady Na Skalce, kde lze okruh uzavřít.

Samotné vodopády leží výše po svahu a jsou přístupné o poznání hůře. Sklon místy dosahuje přes 60 stupňů a rozmáčené jílovité břidlice a jíl v zařízlém korytě potoka někdy mylně označovaného za Bučící (což je doslovný překlad) překryté listím dost znesnadňují šplhání. Přesto se tudy někteří vydávají fotografovat. Území je sice součástí PR Bučací potok, ale neleží v I. ochranném pásmu, takže je (navzdory některým značkám níže po proudu) volně přístupné. Ideální pro návštěvu je především Jarní období, kdy má bystřina dostatek vody.

Bučací vodopády tvoří několik peřejí a dva větší prahy (3,6 a 6,4 m vysoké). Pod nimi se nachází izolovanější necelý 1 m vysoký další dostupnější schod. Podklad vodopádů je z odolnějšího godulského pískovce a vymývaných břidlic. Dlouhou dobu se řešil spor, zda nejsou pozůstatkem ledovce, ale poslední výzkumy před vyhlášením PR v roce 2004 posílily spíše možnost, že jde o nivální údolí (tj. že v době poslední doby ledové na severním svahu hory Smrk sníh v létě nerozmrzal, vydržel i několik chladných let, ale v teplých roztál a nikdy nedosáhl takové výše, aby se proměnil v ledovec).