Při naší poslední návštěvě Sovince nás upoutala nově opravená část zříceniny pod Severním palácem poblíž páté hradní brány. Upravený chodník (místy se schůdky) klesá prostředkem areálu Velké bašty. Ta je lemována hradbami a zdmi, do nichž je vetknuto mnoho otvorů, které nejčastěji sloužily jako střílny. Severní stranu Velké bašty tvoří stěna s uzamčenou brankou. Skulinami mezi mřížemi se nám otevřel pohled na něco, co bychom zde nečekali: opevnění hradu pokračuje (jak výběžek slepého střeva) ještě asi o 40 m dál k severu. Uzoučký koridor, lemovaný hradbami, klesá na skalní výběžek, na němž byla postavena malá kruhová obranná bašta, která dostala podle tvaru skály jméno Kočičí hlava.

Podle jedné z pověstí má v jejím podzemí ve stříbrné rakvi spočívat Soví královna, podle druhé první bájný stavitel Hradu Sovince - jakýsi Friedeling. Jak už to ale bývá, není na pověsti ani zbla pravdy: v roce 1835 se tu prý nějací nadšenci pokoušeli ke stříbrné truhle dostat. Vybrali si k tomu Květnou neděli a dobu, kdy se v kostelech slouží slavné mše, které otvírají brány ke skrytým pokladům. Ale přesto, že sebou měli "kouzelné proutky" a na skálu položili useknutou lidskou ruku (!), vše skončilo naprostým nezdarem!