Králický Sněžník: Výstup na Králický Sněžník (07/2014)

Pohoří Králický Sněžník (polsky: Masyw Śnieżnika) sice patří z geomorfologického hlediska do subprovincie Krkonošsko-jesenické, oblasti Jesenické, ale jedná se o zcela samostatný horský celek, který nepatří (jak bývá v některých článcích uváděno) do pohoří Hrubý Jeseník.

Nejvyšším vrcholem pohoří je stejnojmenná hora Králický Sněžník (1 423 m n. m.), podle nadmořské výšky 11. nejvyšší bod v ČR. Zeměpisný význam této hory zvyšuje fakt, že těsně pod jejím vrcholem pramení náš důležitý vodní tok - řeka Morava. Pohoří samotné je pak rozvodím tří moří (střecha Evropy). Pramení zde tři řeky, jejichž vody odtékají do Černého moře (Morava), Baltského moře (Kladská Nisa) a Severního moře (Tichá Orlice). Tato skutečná geografická rarita byla přiřčena vrcholu Klepáč (polsky: Trojmorski wierch) na česko-polské hranici nad obcí Horní Morava. 

Pro výstup na vrchol Králický Sněžník jsme zvolili nejkratší trasu z české strany, to je z obce Stříbrnice u Starého Města (6,5 km, převýšení 750 m). Auto jsme zaparkovali na konci vesnice, kde se žlutá turistická značka odpojuje z asfaltové cesty a vede lesem prudce do kopce směrem k chatě Návrší. Stezka v jednom místě křižuje sjezdovku Návrší. Tady se z turistické cedule dovídáme, že v tomto místě byl v roce 1969 vybudován nejstarší lyžařský vlek v oblasti Staroměstska (dnes samozřejmě nahrazen modernějším zařízením) Chata Návrší

K vrcholu Králického Sněžníku jdeme dále po žluté až k rozcestníku Pod Adéliným pramenem. Tady se zprava napojuje červená a modrá turistická trasa. Začíná klesat teplota a taky jsou tu mračna a chvílemi i spadne pár kapek, přestože v údolí svítí slunce. Králický Sněžník je pověstný svým nevlídným klimatem a tak to zažíváme na vlastní kůži. Je však pravdou, že za rok někdy v přibližně stejnou dobu, jsme zase naopak měli štěstí na slunečné počasí.

Až k rozcestníku Pod Ludmilou se jde po asfaltové cestě, dále je cesta kamenitá. Je možné ale také zvolit stezku po polské hranici a toto rozcestí tak minout. Až po Stříbrnické sedlo je všude kolem vidět pohroma, kterou způsobily průmyslové imise v ovzduší, polomy a následně dílo dodělal kůrovec. Kolem stezky jsou plochy s pahýly uschlých stromů, uschlé kmeny leží na zemi. Ekosystém lesa má schopnost se sám obnovit a taky se to děje, jen to v poměru k jednomu lidskému životu trvá poněkud dlouho.

Přecházíme pomyslnou hranici Olomouckého a Pardubického kraje a již pěkným zachovalým lesem plným borůvčí stoupáme dále k vrcholu. Tady se již otvírá pohled na bezlesý vrch Králického Sněžníku. Míjíme dvě "povinné" zastávky všech návštěvníků Králického Sněžníku, sošku slůněte a Pramen Moravy, protože je zde zrovna docela dost lidí, zastavíme se tu až cestou dolů. Od Pramene Moravy pak vede krátký závěrečný výstup na vrchol. Tady je také poměrně plno, a to tu prý kdysi téměř nepotkals živáčka.

Na vrcholu Králického Sněžníku je hromada kamení, pozůstatek historické rozhledny z roku 1899, která byla pro naprostou zchátralost tajně odstřelena v roce 1973. Na tuto hromadu kamení lidé vystupují jako na symbolický vrchol hory. Je zde mnohem více polských turistů. V okolí vrcholu vyskládávají z kamenů různé polské nápisy. V plánu je stavba nové rozhledny na polské straně a výstavba infocentra na české straně. Městům v česko-polském pohraničí se podařilo v roce 2019 získat dotaci. Je otázka, zda je to dobře a místo tím spíše neztratí. Stačí pohled na protější kopec, kde nad obcí Dolní Morava trčí nad les obrovská kovová konstrukce Stezky v oblacích.

Aktualizace r. 2020: Poláci začali rozhlednu na vrcholu Králického Sněžníku opravdu v létě 2020 stavět, přestože proti záměru stavět rozhlednu na místě, ze kterého je rozhled úplně stejný jako z budoucí rozhledny, protože na vrcholu nejsou žádné stromy, brojí různé organizace a občanské iniciativy. 
Aktualizace r. 2022: Rozhledna na vrcholu (na polské straně vrcholu) stojí, pro její tvar se jí říká Mixér. Otevřena byla v září 2022, vstup je bez omezení.

Pramen Moravy vyvěrá na jižním úbočí hory a je skryt v kamenem obložené kobce s dřevěnými dvířky. Vypadá to trochu jako sklípek na jižní Moravě. V roce 1978 jej Povodí Moravy s.p. upravilo do dnešní podoby. Z důvodu zachování kvalitního zdroje vody zatím zůstává ve své uzamčené podobě. Morava pak vytéká od pramene žlábkem do vytvořené studánky a dále se již řítí krásným hlubokým údolím jižním směrem. Údolí odděluje východní a západní hřbet české části pohoří Králického Sněžníku.

Kousek za Pramenem Moravy přicházíme k pozůstatkům historické Lichtensteinovy horské chaty z roku 1912, která byla stržena ze stejného důvodu zchátralosti jako rozhledna, a to již v roce 1971. Jsou zde vidět nejen její základy a sklepení, ale kousek níž bohužel rovněž hromada suti včetně zbytků různých plechů a traverz. Je to v bezlesé části hory a tak tento stavební odpad nebyla schopna překrýt téměř žádná vegetace. I po přiblížení satelitního snímku na mapách je tento binec dobře vidět. I na odklizení trosek chaty asi dojde v rámci stavby nové rozhledny. Protože na Králický Sněžník není možné přijet žádnou technikou, bude se suť vyklízet ručně.

Za zbytky chaty se nachází soška slůněte, postavená na kamenném sloupu, neoficiální symbol Králického Sněžníku. Jedná se o malou sošku ze žuly, která rovněž bojuje s nepřízní počasí a vandalizmem. Podstavec již byl vyztužen betonovými patkami, aby se nezřítil. Kde se vzalo slůně na Králickém Sněžníku, popisuje materiál Turistického informačního centra ve Starém Městě pod Sněžníkem takto:

"Spolek mladých Němců snažící se sblížit na kulturním poli Čechy a Němce se scházel na Ještědu a poté na chatě na Králickém Sněžníku. Spolek měl svoji oblíbenou píseň "V ještědském údolí kvete šeřík", podle níž si zvolili název "Jescher". Později však nechtěli spojovat svůj název s Ještědem, když jezdili na Králický Sněžník. Všimli si, že když kýchá slon, zní to jako "ješšš". Pojmenování "Jescher" bylo tedy nadále odvozováno od kýchání slona, který se tak stal symbolem spolku. V roce 1932 postavili tito nadšenci na Sněžníku žulovou plastiku slona, která zde stojí dodnes."

Dolů z Králického Sněžníku jdeme až po rozcestí Pod Ludmilou stejnou cestou. Dál se vydáváme trochu jinou trasou a to od rozcestí Pod Ludmilou dále po žluté. Je to moc pěkná cesta kapradinovým lesem a nikdo tady není. V srpnu jsou zde borůvkové orgie. Ve starších mapách tato trasa není zakreslena, v terénu ji vyznačili, dle informace z diskuze pod článkem, na přelomu let 2012/13.

Z lesa vyjdeme u rozcestníku Strakovy školky a vracíme se kousek zpět po modré směr chata Návrší. U spodního (novějšího) lyžařského vleku se ze stezky odpojujeme a po okraji sjezdovky přicházíme do Stříbrnic k autu. Do Stříbrnic ale lze sejít i po žlutě značené stezce. Celkově je trasa Stříbrnice - Kralický Sněžník - Stříbrnice dlouhá cca 16 km. Připojuji satelitní snímek Králického Sněžníku s popiskem "kde co je" - zatím stav bez nově plánované rozhledny.

Mapa oblasti na mapy.cz: Králický Sněžník (mapy.cz/turisticka)

Mimo trojmoří má Králický Sněžník také trojmezí. Na vrcholu hory se zachoval historický trojmezní kámen v místě styku tří území: českého království, moravského markrabství a kladského hrabství. Pokud tedy půjdete na vrchol, nezapomeňte na něj. Je větší než běžné hraniční kameny a nachází se cca v místech vyznačených na mapce. 

Co se týká nynějšího polského území - Kladska, které se rozprostírá "z druhé strany" Králického Sněžníku, toto území bylo po druhé světové válce předmětem jednoho z československo–polských sporů. Kladsko patřilo až do roku 1742 k Zemím koruny české, poté bylo odtrženo a s velkou částí Slezska připojeno k Prusku. Po ukončení První světové války začalo nově vzniklé Československo Kladsko nárokovat a žádalo, aby byla připojena alespoň část s českou menšinou. To se setkalo s odporem místního německého obyvatelstva a Kladsko zůstalo součástí Německa. Poláci v té době v Kladsku nežili.

V období Druhé světové války sovětská armáda Kladsko obsadila a na začátku května 1945 předala území do správy Polsku. V té době začali do Kladska přicházet polští osídlenci, pocházející především z bývalých polských oblastí na východě, které byly po válce postoupeny Sovětskému Svazu. 

Původní obyvatelstvo (Němci, ale i Češi) bylo postupně odsunuto do Německa, část Čechů se dostala do Československa. Polští osídlenci tak již tvořili většinu a jejich příliv stále pokračoval. Po mnoha bezvýsledných jednáních byla nakonec na zásah Sovětského svazu v roce 1947 podepsána mezi Československem a Polskem smlouva o přátelství a vzájemné pomoci, zahrnující také ustanovení o připadnutí Kladska Polsku.

Československo-polský spor o Kladsko definitivně ukončila až Smlouva mezi Československem a Polskem, sepsaná v roce 1958, o konečném vytyčení státních hranic. Kladsko se s konečnou platností stalo součástí Polska. V roce 1972 došlo také k vyčlenění území Kladska z Pražské do Vratislavské arcidiecéze, čímž byla přetržena poslední pouta Kladska s Čechami.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda 

Další naše články z Jesenické oblasti:

• Hanušovická vrchovina: Staroměstská pevnostní oblast
• Rychlebské hory (1): Borůvková hora a Vysoký kámen
• Rychlebské hory (2): z Bílé Vody k Šafářově skále
• Rychlebské hory (3): Sokolským hřbetem přes vyhlídky nad Českou Vsí
• Rychlebské hory (4): Smrk
• Žulovská pahorkatina: Z Vidnavy přes Venušiny misky a Boží horu do Žulové
• Lomy mezi Vápennou a Černou Vodou, zřícenina Kaltenštejn
• Zlatohorská vrchovina: Z České Vsi přes Bělák k Čertovým kamenům
• Hrubý Jeseník (1): Šerák - Keprník - Vozka - Červenohorské sedlo
• Hrubý Jeseník (2): Z Branné na Vozku a přes Obří skály do Ramzové
• Rejvíz – Kazatelny – zřícenina hradu Koberštejn