V těsné blízkosti vodní nádrže Seč se tyčí dva skalní ostrohy, nesoucí na vrcholech zříceninu hradu. Tím známějším je Oheb na pravé straně toku řeky Chrudimky, méně známý, mnohem nenápadnější a proti Ohebu nízký je Vildštejn. Chrudimka pak po odtoku ze Seče teče lesnatým údolím a nad ním na pravém břehu řeky brzy vystupuje další, skoro 90 metrů vysoký skalní ostroh, tentokrát bez hradu. Říká se mu Markova skála.

Svůj název získala tato skála podle pověsti z 1. poloviny 17. století. Tehdy byl zdejším pánem František de Couriers. Často na svém panství pořádal hostiny a lovy v lesích nad Chrudimkou. Lesy mu zde obhospodařoval hajný Marek, který tu choval i četná stáda vysoké zvěře. Lovy bývaly hodně divoké a často je zdejší pán pořádal i v noci. Vyplašená zvěř prchala hlava nehlava ve snaze se ukrýt a padala ze strmé skály dolů. Stávalo se pak, že bylo ráno pod skalní stěnou na břehu Chrudimky nalezeno mnoho zabitých kusů zvěře. Hajný Marek toto těžce snášel. Začal tedy při lovech hlídat na skále a zvěř odhánět. Jednou na podzim byly ale plánovány velké hony. Do zdejších lesů byla vypuštěna zvěř i z okolních obor. V noci před honem hajný jako obvykle hlídal na skále, nic se však nedělo. Opustil tedy stanoviště a začal sestupovat ze skály. Vtom uslyšel výstřely z pušek a po chvíli viděl, jak se ke skále žene mnoho kusů srn a jelenů a vrhají se do hlubin. Hajný Marek nesnesl tento pohled, vrátil se na vrchol skály a skočil za nimi. Byl nalezen mrtev na balvanech pod skálou.

Úbočím Markovy skály vede modře značená pěšina z Ústupků a Ohebu do Hořelce a k Padrťskému mlýnu. Přímo u pěšiny jsou dvě skalní plošiny, odkud se dá dobře odhadnout hloubka k řece a strmost skály. Vlastní vrcholová skála je o něco výše. Cesta k ní nevede, ale vyšplháte-li řídkým lesem trochu do stráně, uvidíte ji spolehlivě. Není problém s troškou opatrnosti na ni vylézt (trpícím závratěmi to ale nedoporučuji) a pokochat se výhledem na město Seč.