Od zastávky busu pod kostelem v Roštíně k ní vede zelená turistická značka. Je vzdálena necelý 1.5 km, cestou nás čeká z návrší nad obcí krásný rozhled na pásmo Chřibů, jehož hlavní hřeben z těchto míst navozuje představu velehor. Značka klesá pastvinou zpět na silničku, prochází posledními místními částmi, mine areál bývalého kina, a po okraji lesa nás zavede k rozcestí. Odtud se k ní krátce připojí modrá, klesající z rekreačního areálu Kamínka (bývalý panský dvůr) a společně nás dovedou k upravenému prostranství. Trůní mu upravený vodní pramen (v parném létě přijde jeho velmi chutná voděnka určitě vhod) a ve svahu nad ním kaple. Protože napodobuje lurdskou jeskyni, zevnitř na nás pochopitelně kouká socha Panny Marie. Člověku by se chtělo věřit, že na tomhle zajímavém místě stojí to sakrální staveníčko odnepaměti, a že se tu udál nějaký zázrak... ale nic takového se bohužel neodehrálo. Prostá kaple zde byla vystavěna až v roce 1907 a okamžik své hvězdné slávy zažila jen jednou: před devíti lety se tu v létě sloužila mše. I tak je kaple, schodiště k ní, lavičky, okolí a i ten pramen (opatřený dokonce kouhoutkem) upravený a celé místo působí velice přívětivým dojmem.

Roštínská kaple sice není starou historickou památkou, ale to co chybí jí, případným návštěvníkům nahradí temeno Hradiska (451 m), pod jehož úpatím se kaplička vypíná. Nahoře se dodnes nacházejí mohutné příkopy a valy po pravěkém osídlení. Podobně jako na nedalekém Brdu, stávala i zde prastará osada. Archeologové ji po průzkumu datovali do období, kdy se lomila doba bronzová na železnou... Další zajímavostí, kterou nalezneme jen asi 150 m za kaplí (pokud půjdeme dál po zelené a žluté značce) je větší opuštěný lom. Něco podobného, ale v menším měřítku, jsme viděli už předtím - v areálu letního kina. Zatímco sousední Cetechovice se mohou pochlubit lomy vápencovými a mramorovými (a jejich kámen se stal ozdobou třeba kroměřížského zámku - portály, oltáře v olomouckém dómu, či vídeňských šlechtických domů - krby), tady u Roštína se ve flyšovém pásmu žádné vápencové čočky nevyskytovaly, a tak se zde těžil "jen" obyčejný kvalitní pískovec...