O vrchu Bludném, tedy o jeho vrcholovém skalisku, jehož podoba vzdáleně připomíná útes Gibraltaru, jsem se už zmínil. Když pohlédneme z temene skály dolů do hlubiny na to, co se rozprostírá pod našima nohama, vidíme, že je to velmi nelibý sráz. Je srovnatelný snad jen se sklonem střechy chráněného lidového objektu, nacházejícího se v některém z našich skanzenů. Mezi stromy na svahu ale prosvítají skvrny dalších skal. Romantikům a dobrodruhům tedy nezbývá, než vyslyšet jejich tiché volání... (a nesmírně opatrně, neboť případný pád a skutálení se ze svahu by mělo fatální následky), se krůček za krokem (step by step) a metodou cik cak, přiblížit k dalším skalním výchozům. Nejsou zdaleka tak maličké, jak nám připadaly seshora, ba právě naopak: některé z nich jakoby chtěly dorůst výšky svého vrcholového kolegy... a přiznám se, že jsem na rozpacích napsat, jestli se to dokonce některému z nich nepovedlo. Už u prvního z nich vidíme, že je, tak jako vrcholový útes, složen ze stejného materiálu - pískovců a slepenců karpatského flyšového pásma. Samozřejmě, že všechny ty ostatní menší i větší šutříky kolem, jsou vlastními bratry a sestrami tohoto prvního výchozku.

Skalní útesy, stěny mrazových srubů, osamělé výspy nezařaditelného tvaru a větší balvany, lemují náš opatrný sestup - zleva i zprava - až dolů k soutoku potoků, z nichž ten hlavní se nazývá Bystřičkou a teče sem shora od Tesáku. Než se ale ocitneme až v těchto místech, kde už se sklon strmého svahu v údolí vyrovnává na "normální" terén, víme už, že jsme "přežili" průstup naprosto fantastickým místem: všechno toto "kamení," které jsme cestou do údolí míjeli, je obklopeno neporušenou enklávou původního horského lesa, nebo chcete-li karpatského pralesa. Musím tedy naprosto dle pravdy přiznat, že nejenom pohled na ty skalky a skaliska roztodivných tvarů a podob, ale právě pohled na ně přes clonu vegetace pralesa s jeho reprezentativními zástupci živé přírody, umocňuje celkový dojem z návštěvy tohoto téměř nepřístupného místa! A zaplavuje tělo člověka tím libým pocitem, který zná většina lidstva jen po požití nějakého alkoholického nápoje...

A teď ještě něco odbornějších postřehů a praktických připomínek: tak tedy především, tento článeček není návodem, aby si zde přišli případní návštěvníci zlomit nějakou končetinku. Při opatrném pohybu v terénu - a za předpokladu použití kvalitní pevné obuvi se to ale "ustát" dá! Vzdálenost od vrcholu Bludného s jeho 637 m do údolí Bystřičky s nadm.výškou maličko nad 500 m činí necelých 200 m, jedná se na délku přibližně 180 m o převýšení skoro 137 m - takže je to něco na způsob nájezdu na skokanský můstek! Skalní útvary se nacházejí po celé délce tohoto severního svahu, obráceného vstříc protější Smrduté, na jiných místech Bludného už je nenaleznete. Zbytek karpatského horského lesa zůstal zachován jen díky tomu, že je pravděpodobně kvůli nepřístupnosti tato severní strana vrchu vyňata z lesního hospodaření. Skály Bludného jsou z geomorfologického hlediska zajímavé tím, že většina jejích výchozů je velmi spravedlivě rozdělena na složku pískovcovou a slepencovou aneb jejich "předek a zadek jako by k jinému skalnímu zvířeti pasoval"...