Jeskyně uvedené v nadpisu se nacházejí v Pekelském dolu ve východní části Přírodního parku Hrádeček, který je součástí Mladobucké vrchoviny. Jsou to největší pseudokrasové jeskyně ve zdejších slepencových útvarech. Unikátnost slepenců spočívá v tom, že obsahují zvětralé valouny z Krkonoš, spláchnuté sem velkými řekami v období permu a karbonu.

Pseudokrasové jeskyně vznikají mechanickými procesy v různých horninách, včetně krystalických i sopečných. Tím se liší od známějších krasových jeskyní, které vznikají chemickým rozpouštěním vápenců, dolomitů, sádrovců a kamenné soli.

Pekelské jeskyně jsou typickými vrstevními jeskyněmi. Měkčí vrstvy horniny zvětrávaly rychleji a vlivem mrazu docházelo k odlamování stropních desek. Spadlé úlomky se vlivem gravitace posouvaly po svažitém dnu ven z jeskyně. Prostor jeskyně se tímto způsobem zvětšoval. Ze stropu nepadaly vždy pouze malé úlomky zvětralé horniny, ale i celé bloky. Ty jsou vidět uvnitř jeskyně.

Dnes se Velká Pekelská jeskyně skládá ze dvou propojených komor, větší a menší. Její celková délka je 15 metrů. Do západní zalomené části se dá prolézt po čtyřech. Malou Pekelskou jeskyni objevíte za rohem západně od Velké. Je plazivá. Do té jsem se už nevsoukal. Nemusím být všude.

Všímavější návštěvníci jeskyně uvidí na některých místech stropu takzvané tyzolity. To jsou útvary vzniklé usazením rozpuštěné vápenné složky slepence.

A pokud u stropu uvidíte kokony s vajíčky pavouka mety temnostní, nedotýkejte se jich. Podle pověry jsou v nich peníze od podzemních skřítků. Pokud kokon zničíte, skřítkové se vám pomstí.

Kolem jeskyní vede naučná stezka Okolo Pekelského vrchu. Dříve k nim odbočovala žlutá turistická značka. Půjdete-li Pekelským dolem, jeskyně nepřehlédnete. Upozorní vás na ně informační tabule. Z lesní cesty však musíte pár metrů vystoupat, spíš se vyškrábat, v prudkém svahu. V jeskyni je dostatek světla, baterka není nutná.